1. den DĚTSTVÍ – ZÁKLADY
Svatí bratři Cyril a Metoděj pocházejí ze Soluně, význačného města v Makedonii, kde žil a působil sv. Pavel.
Rodem Řekové, byli vychováni v lásce k řeckobyzantské vlasti, ale ještě v mládí se naučili slovanskému jazyku, protože v okolí Soluně žili Slované a v městě samém mluvilo mnoho lidí slovanskou řečí. Z jejich dětství máme velmi málo zpráv. Víme, že Metoděj, křestním jménem

pravděpodobně Michal, se narodil asi r. 815. Cyril, křestním jménem Konstantin, nejmladší ze sedmi synů, se narodil asi r. 827.
Michal – Metoděj byl skromný, mimořádně nadaný a zbožný hoch. Pod dohledem otcovým a po jeho příkladu se připravoval pro práci ve státní správě. Studoval v Soluni a Cařihradě, ode všech byl oblíben pro své vlastnosti (skromnost, přizpůsobivou povahu, veliké schopnosti). Konstantin – Cyril vynikal velikým nadáním, pozorností v naslouchání, touhou po moudrosti, zralosti. Rodiče Lev a Marie byli svým hluboce zbožným, opravdovým křesťanským životem vzorem svým dětem. Pečovali o to, aby děti žily podle Božího zákona, pokládaly tak zdravé, hluboké základy pro jejich další život.

Úryvek z Písma sv. (Mt 7, 24-27)
Ježíš řekl svým učedníkům: ,,Každý tedy, kdo tato má slova slyší a podle nich jedná, podobá se rozvážnému muži, který si postavil dům na skále. Spadl déšť a přivalila se povodeň, přihnala se vichřice a obořila se na ten dům – ale nezřítil se, protože měl základy na skále. Každý však, kdo tato má slova slyší, ale podle nich nejedná, podobá se pošetilému muži, který si postavil dům na písku. Spadl déšť, přivalila se vichřice a obořila se na ten dům – i zřítil se a jeho pád byl veliký.“

Vysokou stavbu může postavit jen ten, kdo jí dá pevné základy. Dům, který nemá pevné základy, se zřítí. Rodičům především náleží právo i povinnost výchovy. Jsou to oni, kdo pokládají již od nejútlejšího dětství základy pro další život svých dětí. Jak často jsou od této nezastupitelné povinnosti odváděni, zvlášť v dnešní době, spoustou jiných zájmů a povinností. Spolu se sv. Cyrilem a Metodějem, kteří vyrůstali v dobré křesťanské rodině, přednesme Pánu svoji starost o rodiny našeho národa:

1)  Ať si rodiče uvědomí odpovědnost za výchovu svých dětí.

2)  Ať se v našich rodinách prohloubí vzájemná láska a věrnost, ať rodiče vytvářejí svým

dětem dobrý domov.

3)  Ať společnou modlitbou a křesťanskou výchovou přivedou své děti k plné lidské a

křesťanské zralosti.

4)  Ať mají děti své rodiče v úctě, poslouchají je a pomáhají jim.

5)  Ať si celý náš národ uvědomí, že životní sílu si udrží jen v té míře, s jakou má v úctě

základy a zachování posvátné tradice předků.

Bože, náš Otče, pokorně prosíme, dej našim rodinám milost žít z víry, naděje a lásky k tobě, jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

2. den MOUDROST – SPRÁVNÁ VOLBA
V Cařihradě i v Soluni byly postaveny krásné chrámy Boží Moudrosti. Tam se často Konstantin modlil, tam se utvrzoval vlásce kBoží moudrosti a kBohorodičce, která je ,,Trůnem Moudrosti.“
Staroslovanský životopis vypravuje Cyrilův sen, v němž mu náčelník provincie přivedl soluňské dívky a řekl mu, aby si vybral nevěstu. Cyril si vybral nejkrásnější, jmenovala se Sofia, to zn. Boží Moudrost.
V životopise Konstantina – Cyrila čteme jinou zajímavou příhodu. Bylo zvykem, že se synové zámožných rodin zabývali lovem. Jednoho dne si vyšel Konstantin s nimi do polí a vzal si s sebou svého krahujce. Sotva jej vypustil, strhl se Božím řízením vítr, uchvátil jej a odnesl. Hoch z toho velmi zesmutněl, dva dny nic nejedl. Bůh dopustil ztrátu krahujce, neboť ve své lásce nechtěl, aby si hoch navykl světským věcem… Uvažoval pak o marnosti tohoto světa, kál se a říkal: „Takový je tento život, že po radosti přijde žal? Ode dneška se dám jinou cestou, lepší než je tato a nepromarním svých dnů ve shonu tohoto života.“(ŽC 3)
Pochopil, že se nesmí nechat ničím spoutat, aby si zachoval svobodu ducha. Začal pak intenzívně studovat, zvláště spisy sv. Řehoře Naziánského. Konstantinovu lásku k moudrosti a vědění nemůžeme chápat jen jako přechodné chlapecké snění, ani touhu po slávě. Byla podložena pevným rozhodnutím, činorodým úsilím a neúnavnou vytrvalostí.

Úryvek z Písma sv. (Mt 6, 24,33)
Ježíš řekl zástupům: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat, a druhého milovat, nebo se bude prvního držet, a druhým pohrdne. Nemůžete složit Bohu i mamonu. Nejprve tedy hledejte boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno“.

Co všechno nám nabízí tento svět. Zdánlivě nenápadným, ale rafinovaným způsobem nás chce odvést od hodnot trvalých a věčných – od Boha. „To všechno ti dám, jestliže padneš a budeš se mi klanět.“ (Mt 4, 8-9)
Čemu dávám přednost ve svém životě, pro co se rozhodnu nyní? Nelze sloužit dvěma pánům.

Na přímluvu sv. Cyrila a Metoděje tě, Pane, prosíme o dary Ducha Svatého:

1)  O dar moudrosti, abychom v tomto konzumním světě poznali marnost a nestálost pozemských statků a milovali jen Boha jako své nejvyšší dobro.

2)  O dar rozumu, abychom stále více poznávali tajemství své víry, a tak dovedli rozeznávat dobré od zlého.

3)  O dar síly, abychom všechna pokušení statečně přemáhali a trpělivě snášeli všechny těžkosti naší doby.

4)  O dar poznání, abychom všech věcí užívali k slávě Boží a ke spáse bližních.

Otče všech lidí, dej nám svého Ducha! Ať v nás přebývá a vede nás do věčného království. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

3. den HŘIVNY – MODLITBA, STUDIUM
Sledujeme-li život svatých Cyrila a Metoděje, vidíme, jak je Boží prozřetelnost připravovala k velkým věcem a vedla jejich životní cesty tak, aby byli jak po stránce intelektuální, tak i duchovně a morálně připraveni vykonat, co od nich bude Bůh požadovat.
Metoděj se po vystudování práva stal velmi brzy, pro svoje schopnosti, místodržitelem jedné provincie obydlené Slovany, tedy jakýmsi „slovanským knížetem.“ Bylo to jistě řízením Boží prozřetelnosti, aby poznal mentalitu Slovanů, jejich zvyky, a stal se schopným být později apoštolem Slovanů. (ŽM)
Metoděj nebyl spokojen s byzantským způsobem vlády nad Slovany, s násilím a nespravedlnostmi, které se vůči nim děly. Rozhodl se proto vzdát se svého úřadu a odešel do samoty kláštera na Olympu.
Čtrnáctiletého Konstantina se po smrti otce ujal císařský kancléř a ministr Theoktist, otcův přítel, aby se postaral o jeho výchovu a umožnil mu další studia.Po ukončení studií na státní univerzitě Konstantin rozhodně odmítl skvělou politickou kariéru, přijal jáhenské svěcení a stal se knihovníkem a tajemníkem patriarchy. Velmi brzy se však rozhodl tyto úkoly opustit, aby se oprostil od všeho, co by mu přinášelo uznání a pocty. Odešel tajně do jednoho z přímořských klášterů. Po půl roce byl vypátrán, vrátil se a stal se profesorem na císařské universitě. Díky vynikajícím znalostem vysloužil si brzy titul „Filosof“, pod kterým je známý dodnes.
Později byl císařem a patriarchou vyslán k Saracénům, aby hájil učení o Nejsvětější Trojici. Po návratu odešel do kláštera ke svému bratru Metodějovi. Zde se připravovali modlitbou a studiem na misijní práci mezi Slovany. Nejdůležitějším předmětem studia a rozjímání mnichů bylo Písmo svaté. Oba bratři je tedy dobře znali a vhodně pak používali jeho výroků. Všechny hřivny, které dostali od Boha, rozvinuli, aby je použili k vyplnění úkolu, který jim Bůh svěřil.

Úryvek z Písma sv. (Řím 12, 6-8)
„Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána.Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře.Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí.“

Bůh dává každému z nás takové hřivny a tolik darů, kolik kdo potřebuje k vyplnění svého poslání zde na světě. Je jen potřeba tyto hřivny poznat a rozvinout.
Svatí Cyril a Metoděj jsou nám i zde vzorem. Rozvíjet hřivny, to vyžaduje často námahu, oběť, sebezapírání. A my máme spíše sklon k pohodlnosti a lenosti.

Na přímluvu sv. Cyrila a Metoděje a s vírou, že slyšíš naše volání, obracíme se k tobě a prosíme tě, Pane:

1)  Pomoz mladým lidem, správně využívat svěřený čas, brát život vážně a odpovědně se na něj připravit.

2)  Ať si v našich rodinách najdeme čas na společnou modlitbu a četbu písma svatého, abychom dovedli žít podle evangelia a obhájit svou víru.

3)  Dej, ať poznáme hřivny a dary, které jsi nám svěřil, ať je rozvineme a správně využijeme.

4)  Dej nám sílu nepodlehnout závislosti na televizi a odmítat pořady, které jsou v rozporu

s tvým mravním řádem.

Bože, dej, ať přispíváme k rozvoji pozemského života tak, abychom získali Boží království, kde žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

4. den BOŽÍ VŮLE NADE VŠE – POSLUŠNOST
Oba bratři, Cyril i Metoděj, velmi toužili po ústraní, po životě v klášteře, přáli si zůstat v něm až do smrti. Byli však ochotni vzdát se této touhy, když je Bůh volal k jinému poslání. Oddech v tichém ústraní nebyl jim však popřán dlouho. Brzy byli povoláni patriarchou a císařem, aby se zúčastnili byzantské delegace k Chazarům, kde měli hájit křesťanskou víru.
Po návratu z úspěšné misie se Metoděj vrátil do kláštera, kde byl zvolen opatem. Konstantin se uchýlil do soukromí v chrámu Svatých apoštolů v Cařihradě, kde žil v tichosti a na modlitbách. Zdá se, jako by oba tušili, jak obrovská práce je teprve čeká a proto v modlitbě a soustředění se

na ni připravovali. Tady zastihlo oba bratry pozvání k novému misijnímu poslání na Moravu. I když jsou unaveni, přijímají toto rozhodnutí jako Boží vůli a snaží se vyplnit ji co nejlépe. Jsou ochotni přijmout a nést i všechna utrpení s tímto posláním spojená.

Úryvek z Písma sv. (Iz 6, 8)
Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“

V těchto prorockých slovech je i výzva pro nás. Zde jsem, Pane, mne pošli! Co to znamená? Znamená to, že jsme ochotni a připraveni splnit svůj úkol v Božím plánu.
Svatí Cyril a Metoděj následovali Krista a svou odpověď na jeho volání uskutečnili svým životem do všech důsledků. Dali se úplně do služeb díla spásy. Jsou pro nás povzbuzením i příkladem.

Na přímluvu sv. Cyrila a Metoděje, kteří se vzdali osobních tužeb a zájmů, aby ve svém životě vyplnili Boží vůli, tě, Pane, prosíme:

1)  Ať se nebojíme poznat a přijmout Boží vůli, která je tím nejlepším a nejjistějším plánem pro náš život.

2)  Ať věrně konáme službu, kterou jsi nám svěřil, a slovem i příkladem o tobě vydáváme svědectví.

3)  Ať naplníme svůj život poslušností k tvému slovu.

4)  Ať ti, Pane, zůstaneme věrni i v dobách zkoušek.

Splň, Pane, naše prosby a posiluj náš život svou přítomností a neustálou pomocí, jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

5. den JEDNOTA V LÁSCE
Ze zachovaných životopisů lze vyčíst Metodějovu lásku a úctu k mladšímu, ale nadanějšímu a iniciativnějšímu Konstantinovi, jehož pokorně uznává za svého učitele a rádce.
Metoděj měl schopnosti organizační, byl energický a moudrý. Osvědčil se jako místodržitel slovanské provincie a později jako opat kláštera. Ale dokud žil mladší bratr Cyril, Metoděj mu dával vždy přednost.
Cyril nikdy nehledal pocty pro sebe, i při svých velikých vědomostech a schopnostech zůstává skromným a pokorným. Společně řešili otázky misií, vzájemně se doplňovali a podpírali.

„Když z příkazu z Cařihradu zahájili svou misijní práci, pokusili se v jistém smyslu k tomuto účelu získat pro ni potvrzení také u apoštolského stolce v Římě, viditelného centra jednoty církve. Dá se říci, že Ježíšova prosba ve velekněžské modlitbě, aby všichni byli jedno (J 17, 21n), představuje motto jejich misie.“ (SA 13)

Úryvek z Písma sv. (J 17, 22-23)
Ježíš se modlil: „A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v nich a ty ve mně. Tak ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.“

Svatí bratři vykonali tak veliké dílo proto, že nehledali osobní zájmy, ale Boží vůli, že nehledali oslavu svou, ale Boží slávu, že nechtěli vyniknout jeden nad druhého, ale pracovali na díle společně. Učme se od nich ochotě ke vzájemné spolupráci. Nechtějme sami vynikat, a tím tříštit síly. Společně se vykoná mnohem víc.

Na přímluvu svatých bratří Cyrila a Metoděje tě, Pane, prosíme:

1)  Upevni nás v jednotě, ať spolu s naším papežem, biskupy, kněžími, jáhny a celým tvým

lidem jdeme ve víře a naději po tvých cestách a všude šíříme lásku a radost.

2)  Ať v tomto světě zraněném nesvorností jsme znamením jednoty a pokoje.

3)  Ať si ve svých rodinách pomáháme, a vytváříme tak podmínky pro upevňování svornosti a vzájemné úcty.

4)  Ať se naše farní rodiny upevňují vzájemnou ochotou a obětavou službou.

Bože, tvá jednota, láska a svornost působí člověku v srdci radost. Dopřej nám milost, abychom žili z tebe, a tak dostávali sílu vnášet do světa radost. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

6. den VÍRA
Z obrovského díla, které vykonali slovanští apoštolové Cyril a Metoděj, poznáváme hloubku jejich víry. Víra, kterou dostali jako dar při křtu, postupně rostla a prohlubovala se, nejprve příkladem rodičů, kteří žili hlubokým křesťanským životem a k němuž vedli i své děti, osobním setkáváním s Bohem v modlitbě, četbou i studiem. Na všechny události, které je potkávaly, učili se dívat očima víry. Celý život našich apoštolů je utvářen hlubokou vírou a důvěrou v Boha. Jistě jim byla velkým vzorem Panna Maria, kterou východní církev tolik ctí a k níž i naši apoštolové lnuli synovskou láskou.

Z jejich životopisů se dovídáme o veliké apoštolské horlivosti a ochotě nasadit i svůj život za hlásání víry. „Půjdu rád, pěšky i bos…“ „Připraven jsem umřít za křesťanskou víru“ – to je jejich odpověď před cestou k Chazarům. Vidíme také, jak Bůh odměnil jejich víru, když mu předkládali s důvěrou své potřeby.

Víra jim dávala sílu opustit řecké kláštery i školy, zanechat světských hodností, vzdát se rodné země a vzít na sebe rozsáhlé misijní dílo uprostřed Evropy. Jak hluboká víra byla potřebná k tomu, aby pokračovali v započatém díle a nenechali se zlomit překážkami, které se jim stavěli do cesty – nenávist, pomluvy a nespravedlivá obvinění.

Úryvek z Písma sv. (Jk 2, 14, 17)
„Co to pomůže, moji bratři, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho taková víra spasit? Stejně tak je tomu i s vírou: když se neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá.“

I na naší cestě víry stojí mnoho překážek. Jsou to naše názory, falešné jistoty, představy, na kterých lpíme, kompromisy, které uzavíráme se světem na úkor ryzího křesťanství. Víra nás vede k Bohu, který je jedinou jistotou, dává smysl našemu životu. Osobní vztah k Bohu nás vede k našim bratřím a sestrám, k plnému nasazení pro ně. Víra nás vyvádí z našeho sobectví, z uzavřeného kruhu vlastního já.

Věčný Bože, jediný v Trojici:

Přijmi náš dík za veliký dar víry, který přinesli našim národům svatí bratři Cyril a Metoděj.
Vyburcuj všechny lhostejné a vlažné, navrať víru těm, kdo ji nemají, nebo se jí zpronevěřili.
Pomoz nám statečně odmítat všechno, co se neshoduje s naší vírou, a žít své křesťanství pravdivě a věrně.
Ať se nebojíme obětí, které vyžaduje opravdový křesťanský život.
Ať rodiče cítí za svěřenou víru odpovědnost a předávají ji svým dětem, ať se starají

jejich víry. Bože, ty víš, čeho je nám zapotřebí, a ve své dobrotě nám dáváš víc, než oč jsme schopni prosit. Smiluj se nad námi a veď nás. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

7. den SVATOST VE SVĚTLE KŘÍŽE

Svatí Cyril a Metoděj jsou velkými světly v Kristově církvi. Chtěli se řídit slovy sv. Pavla Timotejovi: „Ty ať jsi pro věřící vzorem v řeči i v chování, v lásce, ve víře a v čistotě… Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače“ (1 Tim 4, 12.16). Uchýlili se proto do kláštera, aby v samotě prohloubili a obnovili svůj život, aby pak mohli šířit křesťanskou víru nejen slovem, ale i svým příkladem.

Tuto mocnou sílu příkladu svatosti viděli Chazaři, když takto velebily Cyrila: „…jsme přesvědčeni, že ty jsi poslaný Bohem.“
Slované z Velké Moravy si toho byli vědomi ještě víc. Svatí bratři Cyril a Metoděj byli velkými světci, muži modlitby, něžnými ctiteli Bohorodičky, pokornými služebníky Kristovými. Ve svém životě prožili všechny požadavky Ježíšovy na hlasatele evangelia – pohotovost k obětem, apoštolskou chudobu, nezištnost, naprostou důvěru v Boží prozřetelnost, šíření ducha lásky a pokoje v budování a upevňování království Božího v lidstvu. Zdůrazňovali bratrství vkřesťanské rovnosti, které překlenuje propasti mezi národy. Měli zvláštní lásku k utlačovaným, sociálně utištěným a opovrhovaným. Konstantin a Metoděj neutíkali před zkouškami, přijímali všechno z lásky ke Kristu. Nepochopení, pomluvy, zlá vůle neodradily jednoho ani druhého od jejich rozhodného úmyslu prospívat a sloužit blahu slovanských národů. Metoděj se nezalekl neporozumění a odporu, ani fyzického pronásledování a vězeňských pout. Přitom neslevil ze své příkladné věrnosti církvi a zůstal věrný svým povinnostem a závazkům. (SA 22)

Celý život našich apoštolu je naplněný obětmi, které přinášeli z lásky k Bohu. Kristův kříž nesli nejen v rukou, ale především ve svém srdci a ve svém životě. Prožívali slova sv. Pavla: „ s Kristem jsem ukřižován“ . Ano, Kristus žil v nich a působil skrze ně.

Úryvek z Písma sv. (1 Kor 2, 1-5)
Také já, bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Vtělení a vykoupení jsou ústředním tajemstvím naší víry. „Bůh tak miloval svět, že dal svého Syna.“ Za nás, za mne. Ježíšův kříž je světlem v temnotách a nejistotě. Učí nás chápat naše vlastní utrpení. Na kříži nám Kristus zasloužil nový život, skrze něho jsme spaseni. Kříž je znamením vítězství Boží lásky nad zlem.

Na křížku, který se našel v Sadech (z doby cyrilometodějské), je řecký nápis: světlo, život, vítězství a písmeno omega.
Kříž se z křesťanství nedá vymazat. Křesťanství bez kříže není křesťanstvím. Nesme každý svůj kříž a pomáhejme nést kříž svým bližním, je to výkupná cena. „Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden“ (Mt 10, 38).

Na přímluvu sv. Cyrila a Metodě tě, Bože, prosíme:

1)  Ať se nebojíme usilovat o svatost a žít svůj život věrně a pravdivě podle křesťanských

zásad.

2)  Ať ochotně každý den přijímáme kříž, který nám podáváš, kterým nás formuješ a vedeš

k sobě.

3)  Ať neutíkáme před těžkostmi, které jsou příležitostí k růstu, ale ať vytrváme ve svém

povolání.

4)  Ať rodiče vychovávají své děti v duchu oběti, aby byly jednou schopny přijmout i

náročné úkoly a povinnosti.

Pane Ježíši, posiluj nás, ať i my radostně pracujeme na tvé vinici, ať utrpením rosteme, abychom s tebou měli také účast na nebeské slávě u Otce. Amen.

8. den NOVÁ EV ANGELIZACE – APOŠTOLOVÉ
Láska k Bohu a láska k duším, poslušnost k Boží vůli vedla naše apoštoly sv. Cyrila a Metoděje, když se zřekli domova, společenského postavení i života v klášteře, do neznámé země. Sílu k vyčerpávající práci jim dávala hluboká víra a důvěra v Boží prozřetelnost, hrdinská trpělivost a statečnost. Jejich apoštolská horlivost neznala mezí. Byli naprosto nezištní, šlo jim jen o oslavu Boha, jemuž se dali zcela do služeb, a o záchranu duší. Nikdy nepřijali nabízené dary, ale, jak uvádí jejich životopisy, vyžadovali si propuštění zajatců při odchodu od Chazarů i od Rostislava a Kocela.
Na svou dobu byli nesmírně moderní svým hlubokým přesvědčením o jednotě lidí v křesťanství a v lidské společnosti vůbec, o rovnoprávnosti ras a národů světového společenství před Bohem. Byli si velmi dobře vědomi nutnosti nést evangelium ke všem národů, ale zároveň i nezadatelných lidských práv.
Na misijní práci se důkladně připravili. Aby plně dostáli požadavkům svého apoštolského poslání snažili se nejdříve Konstantin a jeho spolupracovníci vytvořit abecedu, aby pravdy, kterým budou vyučovat, mohly být sepsané ve slovanském jazyku, a tak všem srozumitelné.

Chtěli se naučit jazyku a mentalitě nových národů, osvojit si ji, ztotožnit se s jejich životem a tradicemi očištěnými a osvícenými zjevením, aby se tak stali podle vzoru sv. Pavla „všechno všem“. Tímto šlechetným rozhodnutím jsou opravdovými vzory pro všechny misionáře všech dob.

Svou misijní činnost vykonávali Cyril a Metoděj v jednotě jak s církví cařihradskou, tak s církví římskou. Horlivě se snažili o uchování této jednoty.

Úryvek z Písma sv. (Mt 28, 16-20)
„Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“

Tato Ježíšova slova platí nám všem. Církev je ve své podstatě misijní. Každého z nás Ježíš posílá. Každý, kdo byl pokřtěn, má se stát apoštolem, hlasatelem radostné zvěsti o Kristu, o Boží zachraňující lásce. Co je k tomu potřeba? Příklad nám k tomu dává sám Ježíš, který přišel, aby vyplnil Otcovu vůli a založil na zemi Boží království. Příkladem jsou nám i svatí Cyril a Metoděj.

Osloveni a povzbuzeni příkladem soluňských bratří prosme nebeského Otce:

1)  Přijmi naše díky za slovanské apoštoly Cyrila a Metoděje, kteří obětovali všechno, aby

našim národům přinesli víru v tebe, pravého a jediného Boha.

2)  Prosíme tě, dej všem národům dostatek opravdových hlasatelů evangelia, kteří by

dnešního člověka oslovili svatostí života a srozumitelným jazykem křesťanské zvěsti.

3)  Vzbuď v mladých lidech odvahu a touhu jít za tvým hlasem; pomoz rodičům respektovat

právo jejich dětí na svobodné rozhodnutí pro kněžské či řeholní povolání.

4)  Dej, ať evropské národy znovu objeví hloubku svých křesťanských kořenů a životodárné

dědictví evangelia.

O to tě prosíme, dobrý Pane, jenž žiješ a kraluješ na věky věků. Amen.

9. den SVATÍ BRATŘI A PANNA MARIA

Už od nejstarších dob je blahoslavená Panna uctívána pod jménem „Bohorodičky“ a pod její ochranu se utíkali věřící v modlitbách při všech nebezpečích a potřebách. Hlavně po efeském sněmu úcta Božího lidu k Marii podivuhodně vzrostla a projevovala se v uctívání, lásce, vzývání, napodobování. (LG 66)

Mariánská úcta se rozšířila zvlášť velmi brzy na východě. Císař Konstantin zasvětil město Cařihrad Panně Marii. Proto se jeho obyvatelé ve všech těžkých dobách utíkali pod mocnou ochranu Bohorodičky. Jí vděčí za trojí záchranu města před Avary a Saracény. Jako projev díků zpívá východní církev překrásný chvalozpěv, zvaný akathistos.

Solunští bratři vyrůstali a formovali se v prostředí prosyceném nadšenou mariánskou úctou. Mladý Konstantin četl rád básně a mariánské hymny sv. Řehoře Naziánského. Byl velkým ctitelem Panny Marie. V řeckých klášteřích v Cařihradě a v okolí vznikly nejlepší liturgické zpěvy a modlitby. Je v nich zdůrazněna myšlenka, že Ježíše stále provází Maria. Každý liturgický zpěv je zakončen chválou Bohorodičky. Zde se nadchli Konstantin i Metoděj ještě víc pro úctu k Bohorodičce, odtud ji přinesli i k nám na Velkou Moravu. Tuto skutečnost dosvědčuje i to, že metropolitní chrám prvního slovanského arcibiskupa Metoděje byl zasvěcený Bohorodičce.

Sv. Metoděj byl vysvěcen na kněze pravděpodobně v chrámu Panny Marie Sněžné v Římě, tady také papež Hadrián II. schválil slovanskou bohoslužbu před obrazem Panny Marie, jehož kopie je na Velehradě v kapli Panny Marie, Matky jednoty.

Úryvek z Písma sv. (J 19, 25-27)
U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě.

„Slova Ježíšova z kříže znamenají, že mateřství té, která ho zrodila, bude mít pokračování v církvi a skrze církev, jež je symbolizována a zastoupena v Janovi.“ (Jan Pavel II. : O Panně Marii 24)
Od samého začátku Maria plní svoji úlohu být matkou církve. Ona je uprostřed apoštolů na modlitbách, když se připravují na přijetí Duch svatého. Ona je neustále s církví a v církvi svého Syna, chrání a vede svoje děti, které se k ní s důvěrou utíkají. Velikou úctu k Panně Marii dosvědčuje tolik chrámů jí zasvěcených, rozesetých na různých místech naší vlasti. Ona nás

neustále vybízí, abychom konali to, co chce od nás Bůh. „Všechno, co vám řekne, učiňte. (J 2, 5)
V roce 1993 se celý náš národ zasvětil Panně Marii na místě posvěceném prací, obětmi a modlitbami sv. Cyrila a Metoděje, na Velehradě. Maria nás přijala jako svoje vlastnictví, aby je chránila a vedla. Svěřme se jí znovu úplně, ona nás dovede ke Kristu, jedinému Vykupiteli, který je cestou k Otci.

Společně s Pannou Marií, sv. Cyrilem a Metodějem a všemi našimi patrony se obraťme k Bohu, dárci všeho dobra:

1)  Přiveď náš národ a celý svět k poznání jediného Boha a Spasitele všech.

2)  Pro úctu, kterou měl vždy náš národ k Matce Boží, dej, ať jsme tak jako ona ochotni

naslouchat Kristovým slovům a učinit, co nám její Syn přikáže.

3)  Dej nám sílu řídit se příkladem Panny Marie a po jejím vzoru se zcela darovat do služeb

díla spásy.

4)  Ať nikdy neochabneme v úsilí o překonání bolestného rozdělení křesťanů a přispíváme

k dosažení jednoty všech Božích dětí.

Všemohoucí Bože, chválíme tě, děkujeme ti a prosíme tě: zachovej nás ve své milosti, abychom s tvým Synem žili a kralovali na věky věků. Amen.
(Připravily r.1996 sestry Kongregace sv. Cyrila a Metoděje k 9. roku Desetiletí duchovní obnovy)