- neděle postní A – Uzdravení slepého
farizej: Jen se podívejte na toho Ježíše, jak se před ostatními předvádí, je pyšný a nedodržuje náš zákon!
slepec: Ježíši, smiluj se nade mnou, jsem od narození slepý, vím, že ty mě dokážeš uzdravit, věřím ti!
Ježíš: Potřu tvé oči, a pak se běž umýt do rybníka!
slepec: Já vidím, lidé, já vidím – zázrak! Děkuji Ti, Ježíši! Děkuji Ti!
farizej: Pche, beztak je to podvod, určitě to ten slepec jen předstíral a vůbec nebyl slepý!
Ježíš: Ti, co jsou slepí a nic nevidí, jsou na tom lépe než lidé, kteří mají slepé srdce – srdce tvrdé a bez lásky!
farizej: Proč se díváš na mě, Ježíši! Já jsem úplně zdravý! Pche! (všichni odchází)
Andělín: Ahoj děti, představte si, že bych vám teď zavázal oči a měly jste nakreslit nějaký obrázek – myslíte, že by se vám povedl? Ne. A proč? Protože byste neviděly, co kreslíte. Podobně na tom byl člověk v dnešním evangeliu. Nic neviděl, a tak se mu všechno dělalo moc špatně. Pán Ježíš ho uzdravil, jakou musel mít radost, když najednou mohl vidět všechno kolem sebe. My slepí nejsme, ale stejně se nám občas stane, že něco nevidíme. Třeba, že maminka potřebuje pomoct s nádobím, nebo že by si sestřička chtěla půjčit hračku.
Lenka: Jé, babi, ty máš ale silné brýle…
babička: To víš, Leničko, už jsem stará a špatně vidím.
Lenka: A ty brýle vidí místo tvých očí?
babička: Kdepak, jsou to jen taková zvětšovací skla, zvětší mi písmenka v knížce nebo předměty okolo mne, takže je lépe vidím. Dívají se ale pořád moje oči.
Lenka: Představ si, babi, že do naší školky přišla holčička, která je úplně slepá, už se tak narodila.
babička: No, tak to ji už žádné brýle nepomohou. To pro ni asi musí být těžké.
Lenka: Vůbec ne, je pořád veselá, hodně věcí pozná hmatem pomocí doteku rukou.
babička: Ano, když člověk nevidí, naučí se využívat místo očí jiné části těla.
Lenka: Víš, nejvíc mě na ní překvapuje, že je pořád veselá. Říká, že umí vidět srdcem, je to možné, babi?
babička: Určitě, když má někdo čisté srdce, nedělá nic špatného, dokáže lépe poznat co je dobré a co špatné.
Lenka: Ona je moc hodná, všem pomáhá, i když nic nevidí.
babička: No vidíš, většina lidí vidí, ale někteří nemají v srdíčku lásku, druhým jen ubližují, a tak je jejich srdce slepé.
Lenka: Víš, babi, já ale také někdy dělám, že něco nevidím, i když to vidím… třeba nepořádek v pokojíčku, když se mi ho nechce uklízet, nebo když mám sáček bonbónů a okolo jsou další děti, tak dělám, že je nevidím, abych se nemusela rozdělit. Tak to mám také slepé srdíčko?
babička: No, to snad ještě ne, ale časem by mohlo oslepnout, tak se musíš lépe dívat okolo sebe, kdo třeba potřebuje pomoct, nebo co je potřeba udělat.
Lenka: Tak jo, babi, já budu pozornější, aby mi moje srdíčko nakonec neosleplo.
babička: To jsem moc ráda, Leničko.
Andělín: Tak děti, i vám může Pán Ježíš pomoci, abyste lépe viděly, co je potřeba, jen ho musíte poprosit o pomoc. Snažte se proto dívat se okolo sebe a všímat si, co lidé kolem vás potřebují a s tím jim pomáhat.
