- neděle velikonoční C – Ježíš slibuje Ducha svatého
pomůcky: Andělín, Ježíš, máma, Lenka, hrudka vosku, svíčka, forma na svíčku
Ježíš: Já, Ježíš, vám říkám: Ten, kdo mě má rád, bude dělat to, co já říkám. Pak ho bude mít rád i můj otec. Já se svým Otcem pak k tomu člověku přijdeme a budeme bydlet v jeho srdci. Až odejdu ke svému tatínkovi, pošlu vám pomocníka Ducha svatého a ten vás všechno naučí.
Andělín: Ahoj, děti, asi se divíte, o kom to Pán Ježíš mluvil a kdo že je ten Duch svatý, zkusím vám pomoci to pochopit. Nejprve hádejte, co to mám… (hrudka zbytku vosku)… to je zbytek vosku. Kde můžete najít vosk? …jsou z něj vyrobeny krásné svíčky, figurky, ozdoby…dovedli byste to i z této hrudky? …Kdybychom chtěli ze studeného vosku vyrobit nějakou figurku, půjde to těžko. Vosk se bude lámat, tím víc, čím bude chladnější. Když vosk nahřejeme, můžeme z něj něco pěkného vyrobit. To se nakonec podařilo i Lence:
máma: Leni, mám pro tebe překvapení, budeme dnes vyrábět svíčky.
Lenka: Jupí. Tak já vezmu tady ten vosk a vymodeluji z něho svíčku.
máma: Tak to nejde, Leni, vosk není plastelína.
Lenka: A jak to teda uděláme?
máma: Dáme ho do hrnce a zahřejeme, tím se rozpustí, nalijeme rozpuštěný vosk do této formy, vosk zchladne a budeme mít svíčku. Potom ji můžeš hezky ozdobit tekutým voskem.
Lenka: Ukaž mi to, mami! (uděláme zrychleně)
máma: Tak, dáme studenou hrudku do hrnce…zahřejeme… už se krásně rozpouští…. nalijeme do formy… a nechám zchladnout…
Lenka: Páni, to je ale krásná svíčka. To je úplný zázrak, co udělalo trochu tepla se studeným voskem!
máma: Však když si opékáme špekáčky nad ohněm, také to krásně změní syrové maso na vypečenou pochoutku. A jestli jsi dnes dávala v kostele pozor, tak oheň bývá často symbolem Ducha Svatého. Někdy je ale také nakreslený jako holubice. Oheň všechno proniká, rozehřívá, očišťuje a přetváří. I Duch Svatý všechno proniká a přetváří.
Lenka: A to by nás mohl taky tak zahřát, že bychom byli tak pěkní jako svíčka nebo dobroučcí jako špekáček?
máma: No jasně. My jsme jako vosk – někdy jsme chladní a nepoddajní. Když se však necháme proniknout Duchem Svatým, může nás Bůh formovat. Můžeme si být jisti, že ten, který nás má nejvíc rád, nás chce přetvořit do opravdu krásné podoby. Stačí, když chceme!
Lenka: Jééééé, já chci, já moc chci!
máma: To je super, tak to Duch svatý určitě přijde a udělá z tebe něco moc krásného!
Lenka: A než přijde, můžeme krásně ozdobit tu svíčku a zapálit ji, aby nás plamínek hezky hřál.
Andělín: Tak, děti, doufám, že také vy chcete, aby z vás bylo něco moc krásného a dobrého – když do svého života pozvete Ducha svatého – pomocníka, kterého nám posílá Pán Ježíše, určitě se vám to povede. Stačí jen říct: Přijď, Duchu svatý! Tak to zkusme!
