- neděle v mezidobí C – Ježíšovo pravidlo
pomůcky: Andělín, Zloun, Pepa, táta, skládací metr
Andělín: Ahoj děti, dneska Pán Ježíš v evangeliu říkal, že jakou měrou měříte, takovou se naměří vám.
Zloun: No, nazdar, takže já bych to tak viděl, že když mi dá někdo 10 bonbonů, tak já mu můžu dát 10 bouchanců, haha.
Andělín: Tak to rozhodně ne! Pán Ježíš tím myslel, že kolik dobra uděláš, tolik se ti ho vrátí!
Zloun: A nebo taky kolik špatností uděláš, tolik se ti jich vrátí – to je totiž mnohem lepší! Protože když jich uděláte za svůj život hodně moc, tak přijdete do našeho fujtajblíkového království, jupí.
Andělín: Jenže naše děti určitě chtějí do Božího království lásky a radosti, takže se budou snažit dělat co nejvíce hezkých věcí! Tak, letím se podívat, kde děti rozdávají dobro a jak se jim vrací.
Zloun: Tak to jim musím pořádně kazit…a jdu hned na to, Pepův táta potřebuje pomoct, to nemohu dopustit!
táta: Pepo, prosím tě, pojď mi pomoct.
Zloun: Hele, Pepo, jestlipak víš, že je teď v televizi fotbal, měl by ses bavit, práce počká!
Pepa: Jé, tati, nemohlo by to počkat? V televizi začíná fotbal!
táta: To teda nemohlo, musím uřezat dřevo na dědečkův plot, aby mu neutíkaly slepice.
Pepa: To přece nespěchá, můžeme to udělat za hodinu. Čas přece není důležitý.
táta: Když není důležitý, tak dnes si nebudeš hrát na počítači hodinu, ale jen minutu!
Pepa: Ne, to ne, tak já ti pomůžu… ach jo…
táta: Podrž tady ten metr, musíme to naměřit přesně!
Pepa: Ale proč, vždyť na tom nezáleží, jak to bude dlouhé!
táta: Když jsme včera vyráběli tvou raketu, tak to jsi vše pečlivě měřil, copak dědečkův plot je méně důležitý? Dědeček je už starý, sám ho neudělá, proto za pomoc dědečkovi budeme mít odměnu v nebi.
Pepa: Jenže mně se nechce čekat, nemůžu tu odměnu dostat hned? Třeba kilo bonbonů.
táta: Kilo? To je přece jedno, když podle tebe nezáleží na délce ani na čase, tak ani na váze ne, takže jeden stačí. Ale když si vybereš odměnu tady, budou tvé schody do nebe mnohem delší.
Pepa: Co? Jaké schody?
táta: Podívej se tady na ten skládací metr. (udělá z něho schody nahoru) Každý dobrý skutek udělaný s láskou, za který nečekáš odměnu od lidí, je jako tady ten malý dílek, čím jich máš více, tím lépe se dostaneš do Božího království lásky a radosti.
Pepa: Takže když jsem za práci pro dědečka chtěl bonbony, tak mi žádný dílek na schodech nepřibude?
táta: Přesně tak, už jsi svou odměnu dostal na zemi.
Pepa: Tak to já ty bonbony nechci, já bych rád šel do nebe, však tam třeba budou bonbónové stromy. Tak víš co, tati, já ti pomůžu ten plot dědečkovi hned i postavit.
táta: Skvělé, tak jdeme!
Andělín: Tak děti, pokusíme se pomáhat druhým a nečekat za to odměnu, pomáhat prostě jen z lásky k lidem, abyste měli hodně velké schody do nebe a my andělé se tam budeme s vámi pak radovat. Také si můžete zapamatovat Ježíšovo zlaté pravidlo: Co chcete, aby lidé dělali vám, to dělejte i vy jim. Pokud chcete, aby vás měli rádi, mějte je také rádi. Pokud nechcete, aby vám třeba sourozenci něco brali, ani vy jim to neberte, nezlobte se, odpouštějte, když si nějak ublížíte. Protože pak vám odpustí i Bůh a vezme vás do svého království.
