Seslání Ducha Svatého – Duch svatý proměňuje

pomůcky: Andělín, Ježíš, muž, táta, Pepa, kus železa, kladivo, něco ze železa (podkova, svícen)

Ježíš: Až budu v nebi u svého Otce, pošlu vám Pomocníka, Ducha svatého. Ten vám pomůže pochopit, všechno, co jsem vám říkal. Bude vám ve všem radit a pomáhat! Duch Svatý vás všechno naučí!

Andělín: Ahoj děti, Velikonoce končí velkou událostí seslání Ducha Svatého. Když se Ježíš vrátili ke svému tatínkovi do nebe, chtěl lidem poslat nějakého pomocníka místo sebe. Když byli apoštolové pohromadě, najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr. Nad hlavami apoštolů se objevily ohnivé jazyky. Všichni byli naplněni Duchem svatým. Duch Svatý všem pomáhá, třeba i Pepovi a jeho tatínkovi:

Pepa: Ach jo, vůbec to nejde!

táta: Co to děláš, Pepo?

Pepa: Našel jsem takový hezký kus železa, už do něho buším kladivem jak dlouho, ale vůbec z něho nejde nic vyrobit.

táta: No jo, železo je tvrdé, ale kdybychom ho dali do ohně a ono se roztavilo, šlo by z něho udělat krásné věci – třeba takový svícen nebo podkovu pro koně, meč nebo štít.

Pepa: Ty jsou krásné! Jak je to možné, tati?

táta: Protože v ohni je velký žár, železo nevydrží a stane se tvárným.

Pepa: Ty bys to uměl vyrobit, tati?

táta: Ano, protože jsem se to dlouho učil on jednoho mistra kováře.

Pepa: A jak se to naučil on?

táta: Zase od jiného mistra kováře. Každý se to musel naučit, aby to dobře uměl a mohl učit někoho jiného.

Pepa: To já teda ještě dlouho umět nebudu.

táta: Ale kdybys chtěl vyrobit něco z měkčího materiálu, určitě to dokážeš. Už jsem tě naučil opracovávat dřevo, dám ti kousek a můžeš vyrobit dřevěný meč.

Pepa: Myslíš, že to dokážu, tati?

táta: Jasně, hodně ses u mě naučil, teď už to zvládneš sám!

Pepa: No, dřevo je měkčí a už jsem ti pomáhal hoblovat desky a opravit plot.

táta: Ano, pěkně ses to naučil. Tak jdeme pro to dřevo!

Andělín: Tak děti, představte si, jako byste také byli takový kus železa – nepoddajní a tvrdí. Když na sebe ale necháte působit Boží Lásku, což je Duch Svatý, který je jako oheň, může z nás být něco krásného a užitečného. Ježíš: Ano, ano, přesně to bych si přál. Já jsem také nejprve učil lidi sám. Když se toho hodně naučili, už jsem to nechal na nich, aby po světě šířili moje učení a mou lásku, ale poslal jsem jim neviditelného pomocníka Ducha Svatého. Tak děti, zkuste také kolem sebe šířil lásku.